13.7.-15.7.2006 – dvě baby, jedno mrně a brouček “Reník”
Trasa:
Kudowa – NP Stolových hor – Klodzko – Otmuchow (camp)
Nysa – Prudnik – ČR (Krnov, Opava, Ostrava) – Osvětim – Myslenice (camp)
Wieliczka – Krakow – Bialsko-Biala – Cieszyn
Km: 1400 km
Když jsem odjížděla na dovolenou tak se každý ptal proč Polsko, proč ne Chorvatsko a nebo Itálie… Odpověď je jednoduchá… nejsem válecí a Polsko je za rohem.
Ve čtvrtek ráno se odjíždělo směr Polsko přímo z kempu “Brodský” u Červeného Kostelce, kde jsme byly od pondělka. V Náchodě jsme ještě dokoupily nějaké zásoby na cestu a vyrazily. Hranice jsme přešly naprosto bezproblémově. Asi páni celníci mysleli, že jedeme za nákupy. Vše potřebné pro kempink jsme totiž bravurně nahečmaly do “Reníkovýho” kufírku. V Kudowe jsme minuly vyhlášené trhy a zabočily směr Národní Park stolových hor. Tak dlouho jsem horu objížděly, až se výšlap uskutečnil z druhé stany hory
(pro ty kteří nás chtějí následovat – směr vesnička Pasterka, na odpočívadle nad vesničkou můžete zastavit a vlevo po žluté se, trochu strmou cestou, vyškrábat na horu) Nejprve jsme myslely, že přespíme v kempu blízko Klodzka a nakonec jsme se rozhodly odjet blíže po naší trase a vyjely jsme směr Otmuchow. Hledání kempu bylo divoké, chytla nás průtrž mračen, až jsem musela zastavit, jelikož se nedalo jet vůbec dál. Kemp jsme nakonec našly, takový malý a docela levný. Jeden jsme už míjely po hlavní silnici, ale Marik rozhodla jet až na Otmuchow. Večerní procházka okolo jezera nás “dodělala” a my padly večer vyčerpané do stanu.
Druhý den jsme vyrazily do Osvětimi. Další hrozná bouřka a poměrně dlouhá cesta, kterou jsme si zajely nás zdržely natolik, že jsme dojely až pozdě odpoledne. Po třech hodinách jsme toho měly vyloženě dost. Pokračovaly jsme směr Krakow – Myslenice, kde nám naše mapa ukazovala kemp.
Hledaly jsme ho už po tmě a myslím, že i za bílého dne by to byl stejný problém. Na benzínové pumpě, kde jsem se v Myslenicich ptala na cestu, mají asi němou obsluhu. Klučina na mne nepromluvil ani slovo. Jen mne dovedl k podrobnější mapě a ukázal mi kde kemp je.
Byla už tma, když jsme se vrátily zpět na “dvouproudovku” kde jsme se dostaly do pěkné kolony. Snad jen naše intuice nás z ní svedla a my se dostaly zpět do města, kde jsme našly cedule ke kempu. Naše strasti nekončily, jelikož cedule byla asi hodně stará a tam kam ukazovala žádný kemp vůbec nebyl. Motaly jsme se asi hodinu v okruhu dvou kilometrů kde jsme tušily kemp.
A po další hodině kdy nás napadlo jet na druhou stranu jsme našli “bivak”. To už jsme ani neviděly na čem stan stavíme a popravdě nám to bylo jedno, ale kempu Myslenice se do poručuji vyhnout. Večer hlahol do noci a ráno jsme zjistily, že je vlastně hned pod tou “dvouproudovkou”. Za celu dobu jsme se tak rychle nesbalily jako tady a vyrazily do solných dolů Wieliczka. To už nám docházely zásoby jídla a “sušenky od maminky” se hodily.
V solných dolech nás, hlavně mne čekal šok u pokladny. Vysázela jsem nějakých 600 korun za vstupné a tři hodiny jsme chodily, hladové a unavené v podzemí. Když jsme vylezly z podzemí, padlo rozhodnutí jet domů.
Stále hladové, ještě více unavené a teď už i upachtěné jsem naskákaly do autíčka a upalovaly k hranicím. Ani nevím jak jsem to vydržela, tedy fakt je, že se kávové přestávky s přibývajícím soumrakem načítaly, ale v půl jedné v noci jsme dorazily domů. I přesto, že bych měla být unavená, jsem nemohla vůbec usnout a skoro do rána koukala z okna. Asi abych zkontrolovala, že jsem opravdu doma.
Cesta do Polska je také na Hana_Kaplanova
