Chorvatsko

- o jedné “válecí” dovolené
Cesta do Chorvatska se uskutečnila někdy v roce 2001… Vydali jsme se ke Splitu, s vidinou odpočinkové dovolené formou “válení se” – válení se nekonalo… Naopak nás čekala poměrně dobrodružná dovolená – od cestování až po shánení součástek na auto…
Naše škodověnka 130, o kterou bylo výborně staráno, si to uháněla po dálnici a nechávala za sebou Favority, Felicie… S největší pravděpodobností tento fakt ostatní řidiči nemohli překoustnot, nic méně my pokračovali vnitrozením směrem ke Splitu… Ještě před Kninem v horách jsme ovšem dojeli… Z původního záměru jet na doraz, tedy sešlo a my museli přenocovat v Knínu. Ve spánku jsme se spíše střídali a ve skutečnosti toho nikdo moc nenaspal… Druhý den nás čekal odtah do Splitu… přes těch 100 km bylo hrozných… byl čas přemýšlet o tom jak budeme v Chorvatsku shánět díly a spravovat…
Nakonec se všechno vyřešilo na místě – ve Splitu je autorizovaný dealer vozů Škoda, u které jsme sehnali alternátor a hned po příjezdu jsme se seznámili s českým automechanikem, který tu byl na dovolené. Konečně se začalo dařit.
Válení, které bylo naplánováno na dovču se nekonalo. Přestalo mě bavit hned druhý den… Takže jsem pravidelně vyrážela do okolních kopců, ale námaha a úsilí, které mne někdy “vyškrábání” se na horu, stálo bylo korunováno nádherným výhledem…
Stejně tak, jako já podnikala cesty na souši, ostatní podnikali “výlety” po vodě… Jeden takový nedobrovolný uskutečnili v nafukovacím člunu s mizerným pádlem… kdy je proud odnesel až někam k Omiši…<br />
Z našeho výchozího bodu, který se stala Podstrana jsme vycházeli nebo vyjížděli do dalšíCh míst.
Omiš, malebné pirátské městečko u ústí řeky Cetiny s historií z 8 století, Split, kde nalezneme Diokleciánův palác zapsaný na seznam UNESCO.
Nechci zde psát průvodce, proto kdo se zajímá o historii těchto míst může se podívat sám…
Cestu domů jsme jeli po pobřeží. Takže zastávky se konaly v dalších městech například Trogir nebo Šibenik.
Takže to byla první a poslední “válecí” dovolená, na kterou se nezapomíná… V době kdy jsme Chorvatsko navštvili působilo rozdvojeným dojemem. Byla to válka, která se chorvatsku vryla do krajiny… Pokud jedete při pobřeží… mohlo by se zdát, že se Chorvatsko po válce vzpamatovalo… Ovšem vnitrozemí ve mně zanechalo úplně jiný pohled… Již před cestou jsme byli upozorněni na vesnici Ondič … celou cestu jsme si hlídali až příjde tahle vesnička … je tu cedule ONDIČ … dloho nic – prostě pusto… a cedule Ondič končí… Z dob války se daly zahlédnout děravé střechy, autobusy zanechané na místech – vše rozstřílené…
Toho příšerně obrovskýho kraba jsem potkala na kamenech, v životě jsem tak rychle snad po “šutrech” nehopsala…

ZPĚT